Příběh: Nepovedený Anglický sen

Budu vám vyprávět příběh o člověku, který se pokusil najít štěstí v Anglii a možná, že znáte někoho s podobnou zkušeností anebo se v tom poznáte i vy sami, když jste měli možnost vycestovat do zahraničí za prací a za trochu jiným životem.

Jak to začalo?

Byl to měsíc, co jsem podal v zaměstnání výpověď. Bohužel, šlo o vrchol kovidového období a hledání práce nebyla žádná sranda. V tu dobu jsem si pronajímal v jižním Walesu dům a smlouva vypovědět jednoduše nešla bez toho, abych doplatil nájem do konce sjednaného období. Bohužel jsem si nepřečetl smlouvu pořádně, moje vina. Hledal jsem tedy nejen práci, ale i solidního spolubydlícího, díky čemuž by mě bydlení vyšlo na polovinu. Stalo se, ale…

Jednou takhle později večer jsem našel hledání o pomoc s ubytováním v jedné ze skupin Čechů a Slováků v Bristolu na Facebooku a co bylo nejlepší, příspěvek byl právě zveřejněný. Neváhal jsem a dotyčného zkontaktoval. K mému překvapení, na nové bydlení spěchal tak rychle, že jsme se domluvili a ješte ten večer jsem pro něho zajel. Říkal jsem si, že se to konečně začalo obracet a bude dobře. Myslím tím alespoň z toho pohledu, že nebudu muset platit bydlení sám a navíc k tomu v té době bez příjmu.

Cestou jsme se domluvili na částce nájmu, který mi bude přispívat. Byl jsem na něho hodný a nabídl mu, že prvních pár týdnů mi bude platit poměrně nízkou částku, která mě i tak pomůže se vyhrabat z nejhoršího. Nebyl na tom totiž, z finančního hlediska, zrovna také nejlépe. Navíc pokoj, který jsem měl k dispozici, byl nevybavený. Musel si tedy vystačit s nafukovací matrací a rozhodnout se, jestli zůstane, nebo jestli si najde něco jiného. Prohodili jsme řeč i o tom, že mu do pokoje vybavení najdu na Gumtree nebo na Facebook marketu, případně si ho může najít sám a poté zase při stěhování prodat nebo si ho nechat.

Konečně jsem měl trochu jistotu, že do konce smlouvy v září nějak přežiju. Navíc jsem pár dní na to konečně našel zdroj příjmu jako skladník nedaleko Bristolu.

Jsem bez práce

Uběhlo pár dnů, týden, dva týdny… Spolubydlení bylo fajn, protože jsme se v podstatě potkávali pouze ráno v kuchyni a večer, když jsem vstával. Rozhodl jsem se totiž pro noční směny, které byly lépe placené a spolubydlící měl ranní v Tesco skladě, který byl shodou okolností nedaleko skladu, kde jsem pracoval já.

Jednou takhle ráno se náhle spolubydlící objevil zpět ani ne po dvou hodinách po odchodu do práce. Dostal padáka! Žil od týdenní výplaty k výplatě, jako agenturní zaměstnanec. Ujistil jsem ho, že práci určitě sežene a že nemám problém s tím, že mi zaplatí za pronájem pokoje až práce bude. To jsem ještě nevěděl, co je to vyloženě za troubu. Trouba proto, protože prvních čtrnáct dní trávil přes den v posteli a užíval si noční jízdy s přáteli v jednom z “sharehousů”. Během těchto prvních dvou týdnů se mu pochopitelně práci sehnat nedařilo. Jednak se o to postarala doba kovidová a svým životním stylem to ani nemohl zvládnout. Vstával ve stejnou dobu jako já a to bylo už pozdě volat do místních agentur práce a podobně.

Když už si uvědomil v jaký kaši vlastně je, měl štěstí, protože ve skladě, kde jsem byl já, právě agentura nabírala nové skladníky. Nějakým způsobem dotáhl registraci u agentury a domluvení se po telefonu na úvodní školení. Bohužel to díky své špatné angličtine nezvládl. Nevyšlo mu to. Situace nic nedělání se opakovala a jakoukoliv práci bylo pro něho stále těžké sehnat. Na dalším úvodním školení v místní továrně, kde se vyráběli potraviny, dopadl se svou úrovní angličtiny stejně.

Jelikož to byl už měsíc, co mi nezaplatil ani libru za pronájem pokoje, řekl jsem mu, ať jede raději domů. K srdci si to nevzal a stále byl přesvědčený o svoji schopnosti si něco sehnat. Dalším jeho pokusem bylo opět Tesco, sklad zásobující přinejmenším jižní část Walesu. Tentokrát ne přes agenturu, ale napřímo. To mu samozřejmě také nevyšlo, protože domluvení s personalistkou neprobíhalo tak, že by se domluvil osobně, ale domluvil to za něho někdo jiný. Evidentně někdo, kdo o sobě může tvrdit, že zvládá angličtinu alespoň na základní komunikační úrovni. Hádejte co? Zase mu to nevyšlo.

Mami zaplať nájem

Prvních několik týdnů, co byl spolubydlící bez práce, ho finančně zachránila jeho matka. Já dostal zaplaceno za pokoj, který jsem mu pronajal a on si mohl dál užívat. Čas však bežel dál a jak jsem popsal výše, práce se někomu takovému, jako je on, shání opravdu špatně.

Měl jsem tak trochu štěstí, protože po zprávě na FB messenger, kterou jsem mu poslal s další kalkulací, kolik mi vlastně už za dalších několik týdnů dluží, se mi ozvala jeho matka. Ne že by ji o to vyloženě o požádal. Poslal ji totiž otisk obrazovky z messengera a “asi nejspíš” (možná důvodně), neořízl moje jméno. Takže mě jeho matka zkontaktovala. Omlouvala se mi, že jí je to trapné, že mi její dvacetiletý syn dluží peníze. Peníze mi za něho poslala a já se samozřejmě nebránil. Požádala mě navíc, abych mu to neříkal. Podle jejích slov, aby si nemyslel, že ho matka zase vytahuje z bryndy.

Co bylo dál a další zajímavosti

Takže práce nebyla a ani ta snaha. Když se spolubydlící dozvěděl o tom, že mi jeho matka poslala za něho peníze, uražený mě žádal, abych peníze okamžitě zaslal zpět. Stále měl totiž asi pocit, že se mu zadaří a peníze mi doplatí tak, jak jsme se domluvili a to jakmile najde práci. Nečemu takovému jsem už samozřejmě nemohl ani věřit. Viděl jsem, jak ten člověk žije a jakou “smůlu” přeci má.

K jeho neštěstí neměl ani britské číslo sociálního pojištění, takzvané NIN číslo. Pracoval zde bez něho od začátku a mě doteď není jasné, jak je to možné. K jeho neštěstí si nemohl ani o NIN zažádat, když hledal novou práci, protože všechny žádosti byly pozastavené z důvodu takzvané koronavirové pandemie.

Po pár zprávách od jeho matky jsem totiž navíc zjistil, že už ho musela pravděpodobně zachraňovat několikrát. Z jakého důvodu, to přesně nevím, nevyptával jsem se. Zajímavostí byla částka, kterou ji ten trouba od začátku pobytu v Anglii stál. Šlo o neuvěřitelnou částku přes šedesát tisíc korun, plus částka za pronájem pokoje u mě, kterou za něho zaplatila. Bylo mně jí upřímně líto. Podle všeho měla ona sama tři práce, aby všechno utáhla. Navíc v tu dobu pracovala v jednom z nejpostihnutějších oborů, které zasáhla kovidová doba – cestování.

Nakonec to dopadlo tak, že se mi podařilo ho vystěhovat. Jednoduché to však nebylo. Zkusil ještě týden štěstí v pokoji u svého kamaráda, kde se jeho životní styl nezměnil ani trochu. Noční život a hledání práce zkrátka nejdou dohromady. Poté konečně odjel autobusem nazpět do Česka, domů. A hadáte správně, účet za následující týden přežití a cestu domů hradila jeho matka.

Shrnutí

Chápu, že se tady chtěl udržet zuby nehty, aby mohl splatit dluh své matce, ale ten kluk neměl žádnou sebedisciplínu, natož snahu něco změnit. Život mu dal lekci a podle mého názoru také skvělou zkušenost, jak se věci mohou pokazit a jak se dají (ne)řešit. Práci i ubytování v Anglii dostal rychle, společně s několika známými, ještě když byl v Česku. V podstatě přiletěl do hotového a nic ho nenutilo se sebou něco dělat a to ještě navíc ve skladě s hojným počtem Čechů a Slováků, kdy ho netížila ani (ne)znalost angličtiny.

Co z toho plyne?

Měl bych hned několik poznatků o začátcích v Anglii, které od nového roku budou pravděpodobně úplně jinak a to vzhledem k pravděpodobnému scénáři Brexitu bez dohody. Nicméně i s dohodou mezi Velkou Británií a EU bude s největší pravděpodobností zaveden bodový systém pro zájemce o práci ze zahraničí. Než se rozhodnete učinit životní krok a přesunete se za prací do zahraničí, dbejte na to, aby jste měli alespoň základní znalosti o místních zvycích z hlediska žádoucích formalit. Můj bývalý spolubydící neměl přes rok vyřízené číslo sociálního pojištění NIN, tudíž se nemohl ani přihlásit k obvodnímu lékaři, nemohl dokončit vyplnění přihlášek do agentur a do zaměstnání, kde je toto číslo žádoucí a podobně.

Kdybych měl někomu poradit, čím se zabývat před odjezdem za prací do zahraničí: Vytvořte si plán na prvních pár týdnů, který bude zahrnovat i dostatečný budget na přežití, než se rozkoukáte, naleznete práci a začnete žít. Tedy pokud nemáte to štěstí a nemáte v místě rodinu nebo dobré kamarády, kteří vám mohou být oporou a nemáteli například v místě už sjednanou práci. Sjednaná práce předem vám však nezaručí žádný úspěch. Stejně tak, jako tomu bylo v případě mého bývalého spolubydlícího. Znalost jazyka! Myslím tím nejenom základní znalost, ale i něco víc. Když už to ne, tak mít alespoň ochotu s tím něco dělat a cizí jazyk pilovat na místě.